JAK TO CELÉ ZAČALO
Jednoho dne jsem se rozhodla a další den bylo vzdělávací centrum na světě... To by byl krásný začátek, ale také velmi jednoduchý. A tak to v životě nechodí. Občas je tomu tak, že člověku něco zraje v hlavě, má plno myšlenek a přání a odkládá je a odkládá. Klasika.
Nějak tak podobně to bylo i se mnou. Několik let jsem si pohrávala s myšlenkou na vlastní školu. 26 let vyučuji, z toho jsem 22 let působila na stejné škole a 4 roky v ní byla ředitelkou. Učitelské povolání je krásné. Práce s dětmi je úžasná. Děti jsou čisté, opravdové. Já s dětmi pracuji ráda a vlastně celý život.
Ráda ale pracuji i s dospělými a velmi ráda i se seniory. Moje škála působení je rozsáhlá. Jako učitelka jsem si představovala, že když se stanu ředitelkou, tak si budu moct školu utvářet, zvelebovat, piplat a pedagogicky vést tak, aby v ní byly děti šťastné a zaměstnanci taky.
Jaká pomyslná facka ale nastala vklouznutím do reality! Rozpočet malé školy malý - s tím se dá něco dělat, pokud se pouštíte do dotačních projektů a pokud máte podporu ve zřizovateli. Pokud :-)
S občasnými klacky padajícími pod mé nohy se mi podařilo zrekonstruovat velkou část budovy, rozšířit mateřskou školu o další třídu, nakoupit vybavení a techniku a na skvělé úrovni rozjet distanční výuku v době covidové.
Mezi dokumentací a papíry jsem ale téměř spávala, v ředitelně některé dny seděla od šesti do šesti a dělala často věci, které na velkých školách dělají hospodářky, fakturantky, uklízečky a jiní zaměstnanci.
Jako ředitel totiž člověk musí zajistit všechny činnosti, ať má podmínky jakékoliv. A to se tak třeba v době covidové stalo, že z 32 zaměstnanců jich 17 chybělo, z toho kromě kuchařek všichni provozní a všichni z mateřské školy.
Tak paní ředitelka prostě po práci navlekla rukavice, vynesla odpadky, vyluxovala koberce a večer se zajela domů vyspat.
Když se pak od zřizovatele dozvíte, že kvůli chodu školy musí občas vedoucí zaměstnanci dělat i takové práce, říkáte si, jestlipak i ten pan starosta odpoledne uklízí obecní úřad :-) a pochybujete o svém zdravém rozumu.
A takových "maličkostí" se děje od různých lidí čím dál víc.
Pro mě bylo ale podstatné, že škola pod mým vedením vzkvetla, žáci byli spokojeni a chodili do ní rádi, pedagogové měli přátelské klima a byli tak úžasným kolektivem, který se jen tak nevidí.
Většina rodičů byla spokojena také. Řekněme až na dvě mámy, které si myslely, že je budeme všichni poslouchat a řídit se jejich radami. Ty byly ale moudré, to byste měli vidět. Těm jejich nápadům se člověk s odstupem času musí smát.
Jednu z nich dokonce tak urazilo moje rozhodnutí odejít z funkce a předem jí to nesdělit, že začala posílat anonymy na různá místa.
To jsem ale trošku předběhla dobu. Po třech a půl letech v náročné funkci ředitelky školy, jsem dozrála k rozhodnutí odejít, protože jsem zjistila, že jakkoli svoji práci miluji, nejsem ochotna se podřizovat lidem, kteří mi ty klacky pod nohy hází, snaží se mi poroučet v domění, jak školství rozumí. Nejsem ochotna se podřizovat těm, kteří si dobré práce neváží a skutečně je ve svém životě nechci.
A tak po těch letech, ve kterých jsem byla často šťastná, ale v poslední době čím dál méně, jsem se rozhodla odejít a pracovat si po svém. S lidmi i pro lidi, kteří za to stojí a kteří moje služby chtějí a ocení.
A světe div se - vzniklo vzdělávací centrum se školou, které během půl roku uskutečnilo několik kurzů angličtiny pro děti, několik kurzů angličtiny pro dospělé, několik projektových dnů pro mateřské a základní školy, spoustu doučovacích lekcí pro děti i studenty, nasmlouvalo si lektory, získalo prostory v Kyjově, Bzenci a jedná o dalších v Kunovicích. Centrum, které bude otvírat školu pro domškoláky na dvou místech. Centrum, které se spojilo s firmou na výrobu vzdělávacích hraček a dostalo je k testování. Centrum, na které se školy i jednotlivci začali sami obracet.
Až teď, když to píšu, vidím černé na bílém, jak se můj život otočil a jak je všechno úplně jinak, než bych si dokázala představit.
Jsem vděčná. Všem a všemu. Dokonce i těm, které a kteří se mě snažili udupat, manipulovat a nervovat. Vyvázla jsem. Živá, posílená a svá.
Andrea Chludilová
